Praha je krásná, stověžatá, kulturní… Ale také úrodná. A požitkářská. Byla taková v minulosti, tedy v těch šťastnějších časech, a je i dnes. Svědčí o tom i obnovené pražské vinice. Jejich vína, rok od roku kvalitnější, si lidé zvykli chutnat přímo na místě, kde vznikají. Na osluněných svazích vinohradů, s nádhernými výhledy na metropoli, opředená příběhy vinařů, vinic i ročníků.
Kdyby se tak dalo cestovat v čase. Praha musela být krásná za Karla IV., ovinutá vinicemi vysazovanými na všech vhodných svazích. A možná ještě krásnější za Rudolfa II., kdy byla podruhé centrem evropské politiky, zářící jako diamant. I sláva Prahy vinařské tehdy kulminovala. Město mělo uvolněného ducha, doba přála vědě, umění, požitkům. Také na slunečných stráních Braníka, vesničky ležící na břehu Vltavy v okolí historické Prahy, se tehdy rozprostíraly vinice dosahující až ke Krči. Jenomže nic netrvá věč