Výkonná - univerzální - všestranná, ale hlavně spolehlivá. To vše jsou vlastnosti lokomotivy zvané ESO. Tuto lokomotivu nevyvede z kolejí ani osobní vozba natož nákladní.
Německá elektrická lokomotiva řady 103, po zásluze dlouhou dobu považována za vlajkovou loď tehdejších Deutsche Bundesbahn. Často známá též pod přezdívkou Osterei.
Bardotka, Berta nebo Zamračená - záleží na fantazii, co se Vám při prvním pohledu na přední část lokomotivy vybaví. Jedna z nejoblíbenějších lokomotiv každého železničního fandy.
Původně zamýšlená jako dočasné řešení při čekání na nové typy strojů, nakonec se ale 742ka – často zvaná Bangle či Kocour - stala nejrozšířenější lokomotivou ve službách tehdejších ČSD.
Oblíbená elektrická lokomotiva řady 230 s dvounápravovým podvozkem. Díky velkoplošným skelným laminátům, které byly použity pro výrobu kabiny strojvedoucího se jí neřekne jinak než Laminátka nebo Lamino.
Pro někoho jedna z nejkrásnějších elektrických lokomotiv vůbec. To je řada 150/151, řečená též Krysa (podle charakteristicky „pisklavé“ píšťaly) či Banán (podle zeleno-žlutého originálního nátěru).
Pro někoho Malá sestra od Bobiny pro jiného Kapesní Bobinka. To všechno jsou přezdívky malé sympatické lokomotivy, která nese svůj název hlavně podle svého označení pojezdu BO´BO´.
Slovenská Strela – višňová kráska se zlatou střechou s datem narození červenec 1936. Předkyně dnešního Pendolina, za kterou se otočí díky svému nadčasovému designu nejedna ajznboňácká hlava.
Že jsou polský holky okatý, ví kdekdo. Ale že mají okatý i lokomotivy, to vědí jen modří! Na Anglika a další jeho verze, původem z ostrovního království, narazíte v Polsku prakticky všude tam, kam mu dráty dovolí.
Nikdo této lokomotivě u nás neřekne jinak než Sergej. V Německu jsou to pro změnu Bubny Tajgy a v Polsku byl pokřtěn na Gagarina. Sergej - výkonný, milovaný, nenáviděný a zatraceně hlučný. Průvodce a odraz našich nedávných dějin.
Brejlovec, Brejlák a pro naše slovensky mluvící sousedy třeba Okuliarnik. To vše jsou přezdívky dieselové, skříňové čtyřnápravové lokomotivy s elektrickým přenosem výkonu. Tato jména si vysloužil pro své typicky předsazené čelní sklo připomínající brýle.
Švédská strojírna Nydqvist och Holm AB vám nejspíš nic neřekne, ale její zkratka - NOHAB - už ano. Právě tam se v licenci vyráběly známé lokomotivy, jejichž základem byly americké stroje EMD F a kterým nikdo neřekne jinak než Nohabka.
Kafemlejnek nebo Třistadesítka jsou přezdívky pro malou trojspřežní tendrovou lokomotivu s baňatým komínem a vysokým parním dómem hned za komínem. Výraz Kafemlejnek jí byl přisouzen podle bublavého zvuku připomínajícího KA-FE-ME-LU.
V roce 1970 se ve Vysokých Tatrách konalo Mistrovství světa v severském lyžování. V předstihu bylo Československým dráhám, zajištujícím provoz na Tatranských elektrických železnicích, jasné, že tehdejší elektrické vozy nemohou kapacitně příval návštěvníků zvládnout. Vyvstala tedy naléhavá potřeba obměnit zastarávající vozový park.
Toto triko je vyrobeno ze 100% organické bavlny, což mu dodává zvláštní jemnost a pohodlí při nošení a také se nesráží. Jedná se o klasický pohodlný design, který poskytuje dostatek prostoru pro osobní úpravy vzhledu.
První mu říkal Panťák, druhý Žába a pro třetího to nebyl nikdo jiný než Emilka. Výroba prvních pantografů začala v roce 1964 a plánovaná životnost byla kolem 15 let. Poslední jednotka ukončila provoz ale až na pravidelné lince na trati Praha-Libeň - Roztoky v roce 2018. (pět dní před plánovanou technickou kontrolou). Tento vlak byl prostě nesmrtelný.