Il pendolo di Foucault
Umberto Eco
Foucaltovo kyvadlo je druhý román italského sémiologa a teoretika literatury prof. Umberta Eca. Poprvé byl vydán v nakladatelství Bompiani roku 1988, český překlad poprvé vyšel roku 1991 v Odeonu (přeložil Zdeněk Frýbort). Název odkazuje k Foucaultovu kyvadlu pojmenovanému dle Léona Foucaulta, francouzského fyzika 19. století, tato pomůcka experimentálně potvrzuje zemskou rotaci. Sedmisetstránkové dílo je rozděleno na deset kapitol pojmenovaných podle deseti sefir,
Práce kriticky zkoumá Foucaultovu koncepci uplatnění pastýřské moci ve středověku, novověku i tzv. moderní společnosti, ale především posuzuje její roli v éře globalizace. Osvícenství zrodilo normu, nový klíčový prvek mocenského působení, který měl „pastoru“ napomoci ovládnout lidské nitro. Díky důrazu kladenému na dokonalou znalost normalizace zkrachovala, ba dokonce od samého počátku byla ze své podstaty odsouzena k nezdaru. Autor zásadně odmítá Foucaultovo tvrzení o normalizaci coby velice úspěšné tech
Tři překvapivě blízké způsoby, jak lze uchopit vnitřní proměnu sebe sama. podtitul: Duchovní cvičení Pierra Hadota, péče o sebe Michela Foucaulta a péče o duši Jana Patočkyedice: Amfibiosvazba: brožovanáformát: 20x14 cm, 232 stranrok vydání: 2010, vydání 1. Anotace: Pierre Hadot (1922-2010), Michel Foucault (1926-1984) a Jan Patočka (1907-1977) jsou tři bezesporu velmi rozdílní filosofové, jejichž myšlenkové cesty se však v druhé polovině 20. století dosti nečekaně a někdy i k jejich vlastnímu
Cílem předložené monografie je uvedení do díla Michela Foucaulta a Gillesa Deleuze, zejména co se týče jejich uvažování o povaze vztahu jedince a společnosti. Toto vymezení slouží jako širší rámec pro následné vyznačení specifického pojetí etiky tak, jak se promítá ve Foucaultově „hermeneutice subjektu“ a v Deleuzově „etologii“. První část knihy má formu reflexe Foucaultových analýz psychiatrického diskurzu s ohledem na tematizaci vzájemné provázanosti témat „zdravé mysli“, „poslušného těla“ a „morálky“.