T. Sjomuškin - 1962 Dlouhá a temná je polární noc. Delší a temnější byla však poroba lidu, který obývá polární kraje. V kruté bídě, vykořisťováni šamany i ruskými obchodníky, žili Čukčové i příslušníci jiných severských národností za carského režimu. Žili životem primitivních lovců, neznali zemědělství, neznali ani písmo, neměli školy, nemocnice, a lid byl odsouzen k pomalému vymírání.
T. Semuškin - 1952 Dlouhá a temná je polární noc. Delší a temnější byla však poroba lidu, který obývá polární kraje. V kruté bídě, vykořisťováni šamany i ruskými obchodníky, žili Čukčové i příslušníci jiných severských národností za carského režimu. Žili životem primitivních lovců, neznali zemědělství, neznali ani písmo, neměli školy, nemocnice, a lid byl odsouzen k pomalému vymírání.
+ video autora zdarma Bylo mi tehdy 21 let a prožíval jsem těžké období. Po několikaletém vztahu jsem se rozcházel o 3 roky starší přítelkyní. Cítil jsem, že se nacházím na životní křižovatce. Byl jsem bezradný, nevěděl jsem, jak dál. Tehdy jsem poprvé z celého srdce volal k Bohu…
Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, Il 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel.
„Fotografoval jsem Václava Havla se zdvořilostí, s jakou on umí naslouchat bez náznaku elitářství druhým, bez rozdílu postavení. Nedělal jsem víc, nic jsem nestylizoval. Byl jsem jen tichým pozorovatelem, který respektoval. Dovolil mi to a já mu za to děkuji. A nestydím se přiznat, že mi připadá pozitivní , když člověk může druhého obdivovat.“ Externí sklad - 062
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
T. Sjomuškin - 1955 Na poloostrově Čukotce byli po celé věky jedinými představiteli civilizace přistěhovalí podloudníci nejrůznějších národností, kteří si výměnným obchodem pomáhali k snadným ziskům. Domorodý boháč Alitět je prostředníkem a pomocníkem Charlie Thompsona, jednoho z bílých vykořisťovatelů, na jehož libovůli závisí blahobyt i osobní štěstí čukotských lovců.
T. Semuškin - 1951 Na poloostrově Čukotce byli po celé věky jedinými představiteli civilizace přistěhovalí podloudníci nejrůznějších národností, kteří si výměnným obchodem pomáhali k snadným ziskům. Domorodý boháč Alitět je prostředníkem a pomocníkem Charlie Thompsona, jednoho z bílých vykořisťovatelů, na jehož libovůli závisí blahobyt i osobní štěstí čukotských lovců.
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
vazba měkká, sešitová, pěkné 58 stran Protože jsem se nechtěl napojit na syndikát, spálil mou loď. Ale já jsem vyloupil jejich trezor a koupil si novou. Tím jsem dostal na jejich seznam lidí pro odstřel...
Mým zoufalým mozkem znělo stále jedno - jsem sice milionář, jsem sice zajištěný, ale mimo to jsem taky úplný idiot. Víkend/2010
vazba tvrdá, pěkné, bez obálky 261 stran „Měl jsem štěstí a vždycky jsem si našel nějakou práci. Ale často jsem se sám sebe ptal: Opravdu se na tohle hodím? Chci to vážně dělat? Neměl bych...
Ahoj , děti! Jsem Suri. Malinká Surikata, která byla unesena ze svého domova v Africe. Ale zachránila jsem se a z dalekých končin světa se dostala až k vám. Našla jsem u vás novou rodinu a kamarády..
Po promoci jsem od rodičů dostal symbolický dar – lékařskou brašnu. Během své praxe jsem v ní vždy našel vše, co má mít lékař po ruce. Postupně se z ní však stal jakýsi kožený památník, do něhož jsem ukládal písemné poznámky a magnetofonové nahrávky všeho, co jsem považoval za hodné zapamatování. Některé vzpomínky jsem použil při psaní této knihy. Jsou sice tematicky nejednotné, ale odrážejí různorodost esejí, úvah i humorných črtů ve smyslu zkušeností J. E. Purkyně: „Když v paměti své se dívám na život