Už vím, že je vždy možné psát o slunci… Mnozí z těch, kteří v dětství osiřeli, byli zanedbáváni nebo odmítáni, bojovali se ztrátou s tužkou v ruce. Prostý akt psaní jim změnil příchuť světa. Nedostatek totiž vyvolává kreativitu, ztráta vyzývá k umění, sirotčinec k románům. Život bez činnosti, bez setkávání a bez smutku by byl pouhou existencí bez potěšení a beze snů, ledovou pustinou. Vykřičet své zoufalství nestačí, je třeba hledat slova, která dají tísni tvar, pak ji lépe uvidíme a snáz ze sebe dostan
Už vím, že je vždy možné psát o slunci… Mnozí z těch, kteří v dětství osiřeli, byli zanedbáváni nebo odmítáni, bojovali se ztrátou s tužkou v ruce. Prostý akt psaní jim změnil příchuť světa. Nedostatek totiž vyvolává kreativitu, ztráta vyzývá k umění, sirotčinec k románům. Život bez činnosti, bez setkávání a bez smutku by byl pouhou existencí bez potěšení a beze snů, ledovou pustinou. Vykřičet své zoufalství nestačí, je třeba hledat slova, která dají tísni tvar, pak ji lépe uvidíme a snáz ze sebe dostan
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
Muzikant na jezeře (Mirek Vostrý) Příběhy Mirka Vostrého vyprávějí o mužských ctnostech. Jejich hrdinové vědí, co nejspíš bude správně, avšak těžce váhají, protože okolnosti správným rozhodnutím prostě nepřejí. Situace odehrávající se ve válce, na vojně, v nemoci nebo za zoufalé nespokojenosti vyžadují víc než jít širokou cestou. Napětí, smutek, záhady a humor v chytrých dávkách činí ze sbírky povídek hezký čtenářský zážitek. - Hana Pinknerová, spisovatelka Narodil jsem se v roce 1968. Mám skvělou ženu
+ video autora zdarma Bylo mi tehdy 21 let a prožíval jsem těžké období. Po několikaletém vztahu jsem se rozcházel o 3 roky starší přítelkyní. Cítil jsem, že se nacházím na životní křižovatce. Byl jsem bezradný, nevěděl jsem, jak dál. Tehdy jsem poprvé z celého srdce volal k Bohu…
Je zpátky. Za ty dva roky, co byla na internátu, se mi neozvala ani jednou. Když jsme spolu žili v jednom domě, přes den mě přehlížela, ale v noci nechávala dveře svého pokoje otevřené. Tehdy jsem byl hlupák. Teď ji ale porazím v její vlastní hře… Jsem zpátky. Uběhly dva roky a já jsem přesvědčená, že po mě pořád touží. I když předstírá, že to tak není. Mě se ale tak lehko nezbaví. Nenechám se odbýt. A pokud si budu dávat pozor, nikdy nepřijde na to, jak moc mě přitahuje… Externí sklad - 036
Původní pohádky z lesů Šumavy a Vysočiny. ilustrace: Slávka Štrbovávazba: pevná bez přebaluformát: A5, 78 stranrok vydání: 2014, vydání 2. Anotace: Druhé vydání první knihy, která vyšla v nakladatelství Stehlík. Tyto původní pohádky vypráví o těžké práci dřevorubců a hlavně o lese, který dává obživu i radost lidem v horách a kopcích Šumavy a Vysočiny, a také o poctivosti a skromnosti. ,,Většina těchto pohádek vznikla, když jsem jezdil v roce 1996 na polesí Stožec za prací. Psal jsem je v pauze mezi
vazba měkká, pěkné 1. vydání, 358 stran Druhý díl z pětidílné řady od mimořádně úspěšné autorky. „Bývala jsem obyčejná holka, jakých na ulici potkáváte tucty, ale to se jedné noci v Dublinu změnilo, když jsem uviděla svého prvního Danana a dostala se do smrtelně nebezpečného světa Nesmrtelných a dávných tajemství…,“...
Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, Il 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel.
„Vladimíra Kučeru jsem znal ještě dříve, než jsem ho poznal. Četl jsem v časech předlistopadových sloupky nějakého Ladislava Kučírka, tuším, že v Mladé frontě. Všem jsem v tehdejší bídě psaného slova říkal: Toho čtěte, ten je dobrej. Dobrej? Dobře psal, nelhal, a kdo chtěl, rozuměl i tomu, co tam černé na bílém napsáno nebylo. (…) Píše pořád jaksi požižkovsku. Kdo ví, starý Žižkov už je prý pryč, jakýsi nový vyrůstá a stojí to prý za to, ale zůstává tu cosi jako žižkovský pohled na Prahu, na svět. Žižkov
vazba měkká s obálkou, zachovalé 1. vydání, náklad 25 000, 193 stran "Je to moje autobiografie - až na to ovšem, že jsem nikoho nezavraždil" - J. Fridegard
„Fotografoval jsem Václava Havla se zdvořilostí, s jakou on umí naslouchat bez náznaku elitářství druhým, bez rozdílu postavení. Nedělal jsem víc, nic jsem nestylizoval. Byl jsem jen tichým pozorovatelem, který respektoval. Dovolil mi to a já mu za to děkuji. A nestydím se přiznat, že mi připadá pozitivní , když člověk může druhého obdivovat.“ Externí sklad - 062
Modlitba argentinských nocí (Marek Orko Vácha) Reflexivní, autobiograficky laděné eseje o setkání s Bohem, fascinaci Božím stvořením, o hledání smyslu života a jeho duchovních dimenzí. Osloví jak člověka zakotveného v křesťanství, tak toho, kdo v sobě tuší spirituální dimenzi a chtěl by svému životu dát hlubší rozměr. „Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se a
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.