Příběh ženy, která na vlastní kůži poznala, co je to šikana. Musela snášet ponižování i bití. Svědectví o svém nelehkém životě končí slovy: „Když jedu z práce, jedu nejdřív po bahnité cestě, která pak přechází v krásnou dlážděnou cestu. Připomíná mi to můj dosavadní život: po všech těžkostech, které jsem prožila, dokážu až nyní ocenit a vidět tu krásnou cestu Boží.“
Formát: 10 x 21 cm.
R. Doubravská - 1986 ... Cítila jsem se dost bídně. Nápad, že bych se měla pokusit o útěk, jsem okamžitě zavrhla. Nechtěla jsem být sama. Všechno na mne padalo, dočista všechno. V tom pokoji bylo ticho, ani hodiny tam netikaly. I když mě bolely nohy a vlastně celé tělo, začala jsem se procházet. Prohlédla jsem si porcelán. Některé figurky byly opravdu krásné, šálečky z teničkého porcelánu se mi taky líbily, ale ze všeho nejlepší byly mušle, obrovské, hýřily barvami a člověk si připadal jako v moři. Hned
R. Doubravská - 1986 ... Cítila jsem se dost bídně. Nápad, že bych se měla pokusit o útěk, jsem okamžitě zavrhla. Nechtěla jsem být sama. Všechno na mne padalo, dočista všechno. V tom pokoji bylo ticho, ani hodiny tam netikaly. I když mě bolely nohy a vlastně celé tělo, začala jsem se procházet. Prohlédla jsem si porcelán. Některé figurky byly opravdu krásné, šálečky z teničkého porcelánu se mi taky líbily, ale ze všeho nejlepší byly mušle, obrovské, hýřily barvami a člověk si připadal jako v moři.
vazba tvrdá s obálkou, jako nové vydání, 200 stran George Novak přijede do Prahy, aby pátral po svých českých kořenech. Nakonec ale zjistí, že vlastně hledá odpověď na jinou otázku: Kdo jsem? Kdo si myslím, že jsem? A kdo je Vera,...
+ video autora zdarma Bylo mi tehdy 21 let a prožíval jsem těžké období. Po několikaletém vztahu jsem se rozcházel o 3 roky starší přítelkyní. Cítil jsem, že se nacházím na životní křižovatce. Byl jsem bezradný, nevěděl jsem, jak dál. Tehdy jsem poprvé z celého srdce volal k Bohu…
Knížka je kompilací příběhů, které jsem prožil v Africe. Nejsem cestovatel, jsem vodohospodář, který už víc jak třicet let pracuje na mezinárodních rozvojových programech. Při tom jsem leccos viděl, o lecčems jsem musel přemýšlet a o to se s vámi v té knížce podělím. Jednotlivé povídky jsou řazeny chronologicky, ale jsou to spíš obrázky z Afriky, než nějaký souvislý děj. I když, on to vlastně souvislý děj je, jen si mezi jednotlivé příběhy vložte léta práce a života v Africe. A čem, že to je? O životě Afr
Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, Il 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel.
Toto je román o australských vojácích za druhé světové války. Takový prapor jako Druh X vlastně nikdy nebyl; z jeho příslušníků jsem se pokusil udělat typické australské pěšáky. Hlavní postavy zde zobrazené jsou tudíž složeny z mnoha lidí. Přesto lze po pravdě říci, že s žijícími osobami nemají nic společného – neboť lidé, které jsem si usmyslil vzít za vzor, jsou mrtvi.
Toto je román o australských vojácích za druhé světové války. Takový prapor jako Druh X vlastně nikdy nebyl; z jeho příslušníků jsem se pokusil udělat typické australské pěšáky. Hlavní postavy zde zobrazené jsou tudíž složeny z mnoha lidí. Přesto lze po pravdě říci, že s žijícími osobami nemají nic společného – neboť lidé, které jsem si usmyslil vzít za vzor, jsou mrtvi.
Mé Srdce je mezi vámi – Já jsem to! (Michal Altrichter) Co by řekl Tomáš Špidlík k současnému Rusku? Jaká je vlastně modlitba těch, kdo nepřijímají papeže Františka? Proč ti, kteří skládali Ježíšově Matce básně a pronášeli dlouhá kázání, nazvali zároveň sdělení Bernadety v Lurdech pobožnůstkářstvím a pomatenou teologií? Dosáhneme někdy zdravé zbožnosti? Nabízený text se pokouší na tyto otázky odpovídat v praktických příkladech. Vazba: brožovaná Počet stran: 360 Rok vydání: 2022 ISBN: 978-80-7
Nakreslil jsem Elvíru, aby vás potěšila. Přes den spí, v noci létá a během přestávky studuje. Hraje moudrou v pohádkách a je to vlastně celebrita.
„Fotografoval jsem Václava Havla se zdvořilostí, s jakou on umí naslouchat bez náznaku elitářství druhým, bez rozdílu postavení. Nedělal jsem víc, nic jsem nestylizoval. Byl jsem jen tichým pozorovatelem, který respektoval. Dovolil mi to a já mu za to děkuji. A nestydím se přiznat, že mi připadá pozitivní , když člověk může druhého obdivovat.“ Externí sklad - 062
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé