vazba tvrdá s obálkou, pěkné
1. vydání, náklad 5 000, 128 stran
Začal jsem docela vážně přemýšlet o tom, že se s medicínou rozloučím. S medicínou a hlavně s výzkumem. Ano, zmítal se v začarovaném kruhu. Snažil jsem se oblomit vlastní charakter, který mne spoutával. Kdykoli na mě přišla řada s projevem na veřejnosti byl jsem úplně paralyzován.
Za chvíli jsem se vrátil do svého domu, ten už hořel z jedné strany. Chtěl jsem si alespoň zachránit něco, ale co jsem vynášel, to mi zase fašisti zpod rukou brali. Ve svém úkrytě jsem slyšel nářek tšch, které cestou pochytali a zaživa házeli do ohně. 4 dramata z období nacistické okupace- o Lidicích, Ležákách, Ploštině a o vraždách na tehdějším Masarykově nádraží.
+ video autora zdarma Bylo mi tehdy 21 let a prožíval jsem těžké období. Po několikaletém vztahu jsem se rozcházel o 3 roky starší přítelkyní. Cítil jsem, že se nacházím na životní křižovatce. Byl jsem bezradný, nevěděl jsem, jak dál. Tehdy jsem poprvé z celého srdce volal k Bohu…
Třicet let jsem pracovala jako podniková právnička a manažerka. V roce 1999 jsem to dopracovala až k rakovině prsu. Teprve po několika dalších letech jsem se konečně začala učit to, o čem jsem si celá léta myslela, kdovíjak to neumím – žít. Zpočátku jsem psala pro sebe, ale postupem času ve mně sílilo přesvědčení, že můj příběh má co říci i ostatním. Nikdo za nás nemůže vyřešit naše problémy, vyléčit naše nemoci, uzdravit naše vztahy. Je to na nás. Lékaři nám mohou dát čas, naši blízcí podporu a lásku, al
Některé sny trvají i po probuzení. Jednoho deštivého ráda jsem otevřel oči a řekl: Naháči a načesáči. Bůhví , kde se ta slova vzala. Snad ve mně zbyla jako lávka ze snu bdění. Líbila se mi. Rychle jsem sedl a napsal příběh. Později se ta vyprávěnka sama od sebe rozběhla k Elišce a Bertíkovi a k jejich putování po 5 planetách, Ale první byl sen. Asi proto je to knížka o snech.
Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, Il 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel.
YOUCAT – Svátost smíření (Bernhard Meuser, Klaus Dick, Rudolf Gehrig & Andreas Süß) Co stojí na vrcholu seznamu nejméně oblíbených věcí? Jednoznačně návštěva u zubaře. Hned po zubaři následuje zpověď. To mám na sebe vyprávět ty nejhorší věci úplně cizímu člověku? No jsem snad blázen?! A jít zrovna ke knězi a říkat mu, že jsem kradl, podváděl, lhal ...? Že jsem posílal spolužáka ke všem čertům a po nocích surfoval na internetu na nevhodných stránkách? To přece vůbec nejde! Co si o mě bude myslet! Už ni
„Fotografoval jsem Václava Havla se zdvořilostí, s jakou on umí naslouchat bez náznaku elitářství druhým, bez rozdílu postavení. Nedělal jsem víc, nic jsem nestylizoval. Byl jsem jen tichým pozorovatelem, který respektoval. Dovolil mi to a já mu za to děkuji. A nestydím se přiznat, že mi připadá pozitivní , když člověk může druhého obdivovat.“ Externí sklad - 062
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
„Jako novinářka v Chicagu,“ vzpomíná autorka knihy, světově uznávaná průkopnice v oblasti energetické medicíny a lidského vědomí, „jsem kouřila, pila kávu po litrech, neměla žádný pohyb a vůbec jsem nevěnovala pozornost tomu, co jím. Nepila jsem alkohol ani nebrala drogy, ale i bez nich jsem byla plná jedů… Začala jsem trpět syndromem chronické únavy a úpornými bolestmi zad a hlavy, což se promítalo do kvality spánku. Často jsem část noci prozvracela bolestí…“ Caroline Myssová si prožila své malé soukromé
vazba měkká, sešitová, pěkné 58 stran Protože jsem se nechtěl napojit na syndikát, spálil mou loď. Ale já jsem vyloupil jejich trezor a koupil si novou. Tím jsem dostal na jejich seznam lidí pro odstřel...
Mým zoufalým mozkem znělo stále jedno - jsem sice milionář, jsem sice zajištěný, ale mimo to jsem taky úplný idiot. Víkend/2010
vazba tvrdá, pěkné, bez obálky 261 stran „Měl jsem štěstí a vždycky jsem si našel nějakou práci. Ale často jsem se sám sebe ptal: Opravdu se na tohle hodím? Chci to vážně dělat? Neměl bych...