V. Šukšin - 1979 Celé druhově a žánrově mnohovrstevnaté dílo Vasilije Makareviče Šukšina spojuje úporná snaha postihnout složité nitro člověka jeho současnosti - a proto se zdá na první pohled nepochopitelné, proč se tento autor vrací zničehonic o 300 let zpátky, aby v románové epopeji znovu oživil slavnou postavu Stěpana (Stěnky) Timofejeviče Razina, vůdce jednoho z největších protifeudálních povstání v Rusku.
Za chvíli jsem se vrátil do svého domu, ten už hořel z jedné strany. Chtěl jsem si alespoň zachránit něco, ale co jsem vynášel, to mi zase fašisti zpod rukou brali. Ve svém úkrytě jsem slyšel nářek tšch, které cestou pochytali a zaživa házeli do ohně. 4 dramata z období nacistické okupace- o Lidicích, Ležákách, Ploštině a o vraždách na tehdějším Masarykově nádraží.
Je to jednoduché, soudruhu první tajemníku. Buď je KSČ diktátor a je jí jedno, co si o ní kdo myslí, nebo žádný diktátor neexistuje a všichni mají stejné možnosti. Chtít být diktátor, kterého mají rádi, protože je o něco menší diktátor, to nejde. Svobodu a demokracii nemůžete nadiktovat, to by byl podvod a oni to cítí. Vy chcete neslučitelné věci. Chcete mít v ruce všechnu moc a současně dát nějakou moc i jim, aniž byste ji pustil z ruky. To si odporuje.– Miluji socialismus, posmutněl Dubček. – Chtěl jsem
vazba tvrdá s obálkou, zachovalé vydání, náklad 70 000, 165 stran „Chtěl jsem jen vylézt tak vysoko, abych dohlédl na dno svého já.“...
+ video autora zdarma Bylo mi tehdy 21 let a prožíval jsem těžké období. Po několikaletém vztahu jsem se rozcházel o 3 roky starší přítelkyní. Cítil jsem, že se nacházím na životní křižovatce. Byl jsem bezradný, nevěděl jsem, jak dál. Tehdy jsem poprvé z celého srdce volal k Bohu…
„Bylo horké léto roku 1943 a válka v Evropě probíhala na všech frontách. Bylo mi třináct. Se svými rodiči jsem bydlel v přístavním městečku Janov. Jednou, když jsem šel zkratkou přes les, jsem z dálky zaslechl dívčí pláč. Šel jsem za ním a poté, co jsem prošel houštím a hustými keři, jsem ji našel. Seděla na zemi, čelo si opírala o odřená kolena a plakala. Tehdy jsem netušil, že mi ta nevidomá židovská dívka navždy změní život. Ihned jsem se do ní zamiloval. Viděl jsem, že je o něco starší než já. ale srd
„Bylo horké léto roku 1943 a válka v Evropě probíhala na všech frontách. Bylo mi třináct. Se svými rodiči jsem bydlel v přístavním městečku Janov. Jednou, když jsem šel zkratkou přes les, jsem z dálky zaslechl dívčí pláč. Šel jsem za ním a poté, co jsem prošel houštím a hustými keři, jsem ji našel. Seděla na zemi, čelo si opírala o odřená kolena a plakala. Tehdy jsem netušil, že mi ta nevidomá židovská dívka navždy změní život. Ihned jsem se do ní zamiloval. Viděl jsem, že je o něco starší než já. ale srd
Tělo dívky zavražděné při rituálu na mytickém místě Puerta do Alén pořádně vyvede z míry vyšetřovatele zločinu v jinak poklidné oblasti. Agentka Raquel Colinová do tohoto zapomenutého koutu současné Galicie zavítala s vidinou pokusit se zachránit své dítě, jemuž medicína již nedokáže pomoci. Jinak racionálně založená žena v zoufalé situaci a zmítaná mnoha pochybnostmi vyhledá místní léčitelku, která jí přislíbí synovo uzdravení. Ta ale záhadně zmizí a zdá se, že obě události spolu souvisejí. Důmyslný psyc
Tělo dívky zavražděné při rituálu na mytickém místě Puerta do Alén pořádně vyvede z míry vyšetřovatele zločinu v jinak poklidné oblasti. Agentka Raquel Colinová do tohoto zapomenutého koutu současné Galicie zavítala s vidinou pokusit se zachránit své dítě, jemuž medicína již nedokáže pomoci. Jinak racionálně založená žena v zoufalé situaci a zmítaná mnoha pochybnostmi vyhledá místní léčitelku, která jí přislíbí synovo uzdravení. Ta ale záhadně zmizí a zdá se, že obě události spolu souvisejí. Důmyslný psyc
Rozesmál se.. Jsem příživník, řekl jí. A chystám se tě odvét na opuštěný ostrov a vplétat jasmíny do tvých vlasů. Chvílemi už ji chtěl prozradit vše o nemocnici a bavil se, a jeho veselost byla spontánní, že ji stačila uklidnit. Její nálada se změnila a začala být veselá. Když byl s ní, čerpal z ní sílu ..
Padesát let jsem pracoval jako letecký mechanik. Padesát let jsem putoval po různých letištích. Nosil jsem s sebou fotoaparát. Měnila se letecká technika, zažil jsem konec Tu 104, konec éry Tu 134, Il 62, DC 8, DC 9 a dalších. Stejně tak se měnila má fotografická výstroj. Od ruského Zenita až po Asahi Pentax. Nashromáždil jsem stovky fotografií všech možných typů letadel.
„Kluci se dokonce zaradovali, když jsem se 4. ledna 1999 zjevil na pracovišti. Byl jsem stále příslušníkem 322. taktické letky, která byla součástí 32. základny taktického letectva v Náměšti nad Oslavou. Ve funkci velitele prvního roje jsem znovu velel čtyřem bitevním strojům Su-25K, které se v kódu NATO nazývaly Frogfoot (v českém překladu Žabí noha).“ Tímto konstatováním bych mohl snadno navázat na to vše, co jsem se snažil ve skutečném autobiograficky orientovaném příběhu přiblížit. Pohled obyčejného m
Jednoho z největších vyznamenání ve spojení s jakoukoliv knížkou se mi dostalo, když ji dostal do ruky Jean-Jacques Sempé. Donesl jsem mu ji osobně do jeho bytu na bulváru Montparnasse. On si ji začal prohlížet a nemohl se od ní odtrhnout. Vzpomínal na všechny hvězdy, které tam viděl a přestože nerozuměl textu, prošel knížku od začátku do konce! Jen své ilustrace nekomentoval. Je graficky moc povedená, což je zásluha Marka Pistory, s nímž se znám ještě z doby, kdy byl v Reflexu. C
K tvým narozeninám bych chtěl... Skládací přání s texty a citáty. V přání je místo pro napsání vlastního textu.
„Fotografoval jsem Václava Havla se zdvořilostí, s jakou on umí naslouchat bez náznaku elitářství druhým, bez rozdílu postavení. Nedělal jsem víc, nic jsem nestylizoval. Byl jsem jen tichým pozorovatelem, který respektoval. Dovolil mi to a já mu za to děkuji. A nestydím se přiznat, že mi připadá pozitivní , když člověk může druhého obdivovat.“ Externí sklad - 062
Jiří Janoušek - 1982 Tato kniha nese podtitul 'reportáže ze zemí, kde jsem byl dost dlouho, abych uvěřil, že o nich něco vím, ale zase ne tak dlouho, abych se polekal, že vím málo'. Je trochu hádankovitý a sotva ho učiním srozumitelnějším. Žil jsem rok ve Francii, ale reportáž o této zemi jsem nikdy nenapsal. Ztratil jsem potřebnou opovážlivost. Rok je moc i málo; kde jsem nebyl jen pár týdnů, musel bych zůstat pět let.