U počátků české moderní hudby stály dvě velké osobnosti, Bedřich Smetana dílem skladatelským a Otakar Hostinský činností vědeckou a kritickou. Ve Smetanově operní tvorbě, navazující na Wagnerovu koncepci dramatického díla, spatřoval Hostinský pokrok, za jehož prosazení bylo nutno bojovat. Jiné tvůrčí poetiky považoval za nepokrokový a tedy méně významný umělecký projev. Hostinského mylnou záměnu pokroku s vývojem převzali jeho žáci v čele se Zdeňkem Nejedlým, Otakarem Zichem, Vladimírem Helfertem a Josefe
Anotace: Publikace se zaměřuje na možnosti pedagogické aplikace současných flétnových technik. Kvalita a barva tónu je velmi důležitá pro každého hudebníka, neboť vyjadřuje jeho individualitu a identitu. U dechových nástrojů existuje velmi úzký vztah kvality produkovaného zvuku s rezonancí lidského těla. Kniha představuje metodu spočívající v aplikaci současných flétnových technik a jejich vlivu na rozvoj zvukových charakteristik tónu. Cílem je zahájit systematickým studiem těchto technik proces rozv
Kniha Klavírní myšlení Ivana Klánského představuje čtenářům významnou osobnost současného pianistického umění, prof. Ivana Klánského. Pojednává o jeho tvůrčím a pedagogickém zrání, životní cestě od jeho prvních klavírních krůčků přes studia na konzervatoři a AMU v Praze až po jeho rozsáhlou pedagogickou praxi. Zachycuje jeho začátky v roli klavírního pedagoga a postupné utváření svébytné, osobité metodiky, kterou mimořádně úspěšně uplatňuje ve své pedagogické praxi. Tato
Autor se zabývá problematikou postavení klasické hudby v uplynulých sto letech, konstatuje rapidní úpadek zájmu o tuto hudbu a hledá příčiny, které k popisované situaci vedou nebo vedly. K problematice se nevyjadřuje jako sváteční návštěvník koncertních síní, ale jako vzdělaný a zkušený skladatel, pedagog, rozhlasový pracovník, dramaturg a všestranně erudovaný muzikant. Otomar Kvěch je velmi dobře informován o všech současných hudebních směrech a technikách a zřetelně rozeznává skutečné hudební hodnoty od
Autor se zabývá problematikou postavení klasické hudby v uplynulých sto letech, konstatuje rapidní úpadek zájmu o tuto hudbu a hledá příčiny, které k popisované situaci vedou nebo vedly. K problematice se nevyjadřuje jako sváteční návštěvník koncertních síní, ale jako vzdělaný a zkušený skladatel, pedagog, rozhlasový pracovník, dramaturg a všestranně erudovaný muzikant. Otomar Kvěch je velmi dobře informován o všech současných hudebních směrech a technikách a zřetelně rozeznává skutečné hudební hodnoty od
Kancionál vydaný pro potřeby Evangelické církve augsburského vyznání v České republice. Navazuje nejen na bohaté dědictví hymnologického odkazu Reformace, ale i křesťanské písňové hudby v širokém kontextu. Obsahuje 494 písní a liturgických zpěvů, které pocházejí z doby od středověku až do počátku 21. století a pokrývají potřeby celého církevního roku, stejně jako významné události církve. Textová část obsahuje například nový překlad Malého katechismu Martina Luthera či modlitby. Orientaci v repertoáru usn
Kniha se zabývá formováním progresivního rocku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Pozornost je věnována „undergroundovým“ kořenům daného žánru na angloamerické scéně, vlivu tvorby The Beatles na jeho uměleckou podobu i globálnímu trendu ke komplikaci výrazových prostředků rocku, který v sedmdesátých letech vyústil v rozsáhlé multimediální projekty skupin Genesis, Pink Floyd či Yes. Významnou část knihy tvoří pojednání progresivního rocku v kontextu komunistického Československa, jež se
Koncert G dur pro hoboj, smyčce a basso continuo od Antonína Reichenauera (c. 1694–1730), který vychází tiskem vůbec poprvé, patří mezi významné a vzácné památky instrumentální tvorby českých skladatelů pozdního baroka. Dílo vzniklo patrně ve 20. letech 18. století pro kapelu hraběte Václava Morzina, pro něhož Reichenauer v té době pracoval. Tento ansámbl patřil mezi nejlepší kapely v českých zemích té doby a jako Maestro di Musica in Italia pro něj komponoval samotný Antonio Vivaldi, jenž Morzinovi ded
Učebnice kontrapunktu a fugy Antonína Rejchy byla vydána v Paříži ve dvou svazcích v letech 1824 a 1826 pod názvem Pojednání o pokročilé hudební kompozici (Traité de haute composition musicale). Českému čtenáři předkládáme český překlad této dobové učebnice v jednom svazku pod názvem Pojednání o kontrapunktu. Spis navazuje na české překlady Rejchových učebnic melodie (Pojednání o melodii, Togga, 2012; první francouzské vydání z roku 1814) a harmonie (Pojednání o harmonii, Togga, 2014; první francouzské vy
Učebnice kontrapunktu a fugy Antonína Rejchy byla vydána v Paříži ve dvou svazcích v letech 1824 a 1826 pod názvem Pojednání o pokročilé hudební kompozici (Traité de haute composition musicale). Českému čtenáři předkládáme český překlad této dobové učebnice v jednom svazku pod názvem Pojednání o kontrapunktu. Spis navazuje na české překlady Rejchových učebnic melodie (Pojednání o melodii, Togga, 2012; první francouzské vydání z roku 1814) a harmonie (Pojednání o harmonii, Togga, 2014; první francouzské vy
Tato kniha organologa Bohuslava Čížka (nar. 1940), emeritního kurátora sbírky hudebních nástrojů v Národním muzeu, navazuje na stejnojmennou publikaci z roku 2010, v níž byl podán ucelený přehled o dochovaných klávesových chordofonech některých vybraných mistrů převážně ze sklonku 18. a z první poloviny 19. století na území České republiky. Zde se prezentují výsledky nového systematického průzkumu, jenž přinesl jednak zjištění dalších nástrojů již dříve pojednaných výrobců, jednak i mnoho dalších klavírů
Česká i evropská hudba prodělala v poválečném období překotný a v mnoha směrech kontroverzní vývoj. Padesátá a šedesátá léta minulého století patří k dosud málo prozkoumaným etapám vývoje české hudební estetiky, vědy a kritiky. Komunistický převrat v únoru 1948 násilně zpřetrhal vazby k předchozímu vývoji a nastolil, po sovětském vzoru, ideologicky předpojatá kritéria ve vědecko-kritickém myšlení a tvůrčí činnosti. Jedinou oficiální doktrínou se stal socialistický realismus a většina z generace mladých mu
Českému čtenáři se překladem Rejchovy učebnice harmonie poprvé dostává do rukou jeden z nejvýznamnějších pramenů hudebních kompozičních nauk první poloviny 19. století – pramen poznání hudební harmonie ještě úzce propojený s aktuálním stavem a požadavky dobové hudební kompozice. Z hlediska autorových vizí do budoucnosti se setkáváme také s typem učebnice, která dávala řadě studentů mocné podněty na jejich umělecké cestě. Mnohý čtenář této knihy si určitě nejednou propojí Rejchovy inovační nápady se jmény
Českému čtenáři se překladem Rejchovy učebnice harmonie poprvé dostává do rukou jeden z nejvýznamnějších pramenů hudebních kompozičních nauk první poloviny 19. století – pramen poznání hudební harmonie ještě úzce propojený s aktuálním stavem a požadavky dobové hudební kompozice. Z hlediska autorových vizí do budoucnosti se setkáváme také s typem učebnice, která dávala řadě studentů mocné podněty na jejich umělecké cestě. Mnohý čtenář této knihy si určitě nejednou propojí Rejchovy inovační nápady se jmény
Pojednání o melodii je první učebnicí, kterou Antonín Rejcha sepsal a vydal v Paříži roku 1814. Ačkoli melodie náleží k neodmyslitelným složkám hudebního umění, ve své době Rejchův spis představoval ojedinělou práci na takové téma. Vždyť i na pařížské konzervatoři se v rámci hudebněteoretických disciplín vyučovala pouze harmonie, na niž studenti navazovali studiem kontrapunktu. Rejcha tak musel vytvořit koncepci své nauky o melodii zcela od začátku, takřka bez předchůdců, nicméně s velkou dávkou zkušenost