Dějiny významného šlechtického rodu Valdštejnů v 17. a 18. století nejsou jen dějinami ekonomickými či politickými, ale také dějinami přirozeného světa jedinců, kteří patřili k nejvyšší české aristokracii své doby. Předkládaná kniha nabízí pohled do každodennosti valdštejnských rezidencí, do reprezentačních strategií, jimiž se tento rod prezentoval vůči okolní společnosti, a do kulturní činnosti, kterou Valdštejnové podporovali. Snaží se odpovědět na otázky, jak česká šlechta doby barokní zacházela s vlas
Jedná se o kritickou edici legendy o sv. Vintířovi (Vita s. Guntheri), která byla sepsána v břevnovském klášteře v polovině 13. století za účelem Vintířovy kanonizace. Durynský šlechtic Vintíř byl vlivným diplomatem ve službách otonských a sálských císařů v první polovině 11. století. V Bavorsku založil benediktinské proboštství v Rinchnachu, odkud řídil kolonizaci pohraničního hvozdu. Krátce před smrtí odešel do poustevny na české straně Šumavy na Dobré vodě, kde 9. října 1045 zemřel. Byl pohřben v klášt
Kolektivní monografie Cyrilometodějská tradice v 19. a 20. století, období rozkvětu i snah o umlčení vznikla jako jeden z výstupů oslav 1150. výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu v roce 2013 a navazuje na stejnojmennou konferenci, které se zúčastnili přední historici, kunsthistorici, etnografové, politologové a religionisté z České republiky a ze Slovenska. Monografie analyzuje rozličné podoby cyrilometodějská tradice v 19. a 20 století a všímá si jejího odrazu ve formování národních id
Povědomí o tradici pražské utrakvistické univerzity a jejím pedagogickém, vědeckém a obecně kulturním a politickém působení od 15. do 17. století je v širší veřejnosti nevelké a rovněž v akademické obci se ještě dnes můžeme setkat s jistou distancí vůči „husitství“, tj. české reformaci, jako by šlo o něco barbarského, bez vazby na evropskou a západní kulturu. Na krátkých životopisech několika vybraných osobností, spojených svým životem a dílem s pražskou Univerzitou Karlovou pozdního středověku a raného n
Výtvarné umění a hudba. Tvar, prostor a čas I/2 – je druhým dílem stejnojmenného čtyřdílného cyklu, jehož záměrem je položit základy komparativního jazyka výtvarného umění a hudby – samozřejmě konkretizovaného na analýze vybraných výtvarných a hudebních děl. Díl I/2 je orientovaný na proměny výtvarného a hudebního jazyka od konce 19. století do konce 20. století s důrazem na razantní kvalitativní proměny výrazových prostředků, výtvarných a kompozičních technik a materiální proměny výtvarného a hudebního j
Výtvarné umění a hudba. Tvar, prostor a čas I/2 – je druhým dílem stejnojmenného čtyřdílného cyklu, jehož záměrem je položit základy komparativního jazyka výtvarného umění a hudby – samozřejmě konkretizovaného na analýze vybraných výtvarných a hudebních děl. Díl I/2 je orientovaný na proměny výtvarného a hudebního jazyka od konce 19. století do konce 20. století s důrazem na razantní kvalitativní proměny výrazových prostředků, výtvarných a kompozičních technik a materiální proměny výtvarného a hudebního j
Monografie se zabývá vztahem britské metropole a novodobých olympijských her. Její úvodní část je věnována založení mezinárodního olympijského hnutí, prvním hrám moderní éry a sportu jako významnému společenskému fenoménu v Anglii (Velké Británii) v 18.– 20. století. Ve druhé části knihy autor čtenáře seznamuje s politickou a hospodářskou situací, v níž se Británie nacházela na přelomu 19. a 20. Století, a zároveň představuje Londýn, překotně se rozvíjející a dynamicky pulzující „multifunkční organismus“,
Fotografii na obálce pořídila roku 1941 v protektorátní Praze agentura Centropress. Publikována byla v antisemitské knize Tajemství pražského hřbitova (Praha 1942), která je překladem části kontroverzního románu Biarritz, jehož autorem měl být John Retcliff. Za pseudonymem se skrývá německý spisovatel a sveřepý antisemita Herrmann Goedsche († 1878), uctívaný nacionálními socialisty. Fotografie je propagandisticky inscenována a představuje koláž skutečných židovských obyvatel Prahy. Ti měli být nejprve viz
Publikace představuje přední humanitní fakultu socialistického Československa – Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, sídlící na pražském náměstí Krasnoarmějců – v době „normalizačního“ dvacetiletí. Nepřináší jen popis organizačních a politických struktur jedné konkrétní instituce, ale soustředí se především na jednání akademiků a studentů v tehdejších podmínkách a na jejich dilemata. Situaci na fakultě před rokem 1989 se snaží podat tak, aby nezanikla její spletitost a složitost. Zejména učitelé fakul
Za více než půl století, které uplynulo od založení Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK v roce 1958 a zahájení jeho činnosti v Egyptě v roce 1960, se českým egyptologům podařilo objevit, prozkoumat, rekonstruovat, zachránit a publikovat velké množství památek, od pravěkých skalních kreseb přes, do té doby neznámé, pyramidy nebo šachtové hroby až po vzácné papyry. Mnohé z těchto památek jsou dnes přístupné mezinárodní veřejnosti na pyramidovém pohřebišti v Abúsíru
Působivá obrazová publikace ukazuje průřez dvacátým stoletím prostřednictvím několika desítek archivních fotografií z okolí Slavonic, doplněných krátkými poetickými glosami autora. „Myšlenka na několik podobných textů k fotografiím se původně týkala města Telče. Po několika archivních peripetiích jsem však zůstal u dvacátého století městečka Slavonic a z původně regionálního pohledu se postupně stával čím dál více obecnější pohled na 20. století. A nejde v něm nakonec ani tak o konkrétní dějiny Slavonic.
Publikace zkoumá složité vztahy mezi jednotlivými náboženskými, jazykovými a ideovými směry, které jednak stály proti sobě, jednak se prolínaly v raném českém literárním humanismu. Rozebírá tradiční protiklad mezi latinským a národním humanismem a pokouší se naznačit, že tato dichotomie má omezenou platnost. Dále se práce soustřeďuje na literární, překladatelskou a tiskařskou činnost Mikuláše Konáče z Hodiškova, která slouží jako příklad komplexních sil střetávajících se v dobové slovesnosti a zároveň jak
Současný politický diskurs v USA - a i v dalších průmyslových demokraciích - byl až doposud založen na bezmezné víře v „prosperitu“, která pramenila z pocitu vítězství nad chudobou a zápasem o přežití. Dnes, když demokracie získala spíše materiální rozměr, se již málo bavíme o tom, kam by měla vlastně směrovat. Stejně tak se neptáme na otázku, jaký vztah by ve skutečnosti měl být mezi menšinou lidstva, která si užívá prosperity a většinou , která k prosperitě přístup nemá. Kniha Waiting for Something That
Heslář české avantgardy je kolektivním projektem, jehož cílem je rekonstrukce vybraných stěžejních pojmů a konceptů, které česká umělecká avantgarda zavedla zejména do literatury a výtvarného umění. Čtenář se v knize zpravidla nesetká s hesly věnovanými tradičním uskupením, jednotlivým „ismům“, periodikům či literárněhistorickým a umělecko‑historickým kategoriím s jejich historizujícím popisem a výkladem. Jednotlivá hesla jsou především rekonstruktivním výkladem uměleckých konceptů, zohledňujících princi
Estetika, pojímaná jako obor kultivující vkus, mírnící vášně a upevňující mravnost, se stala důležitou součástí osvícenského programu rakouské státní výchovy (Nationalerziehung). Za císaře Josefa II. byla určena jako povinný předmět pro všechny posluchače třetího ročníku rakouských filozofických fakult. Přes zjevnou nobilitaci zároveň zůstala trvale vystavena útokům ze strany jak pragmatiků, požadujících od vzdělání přípravu na výkon praktických povolání, tak konzervativních kruhů a přírodovědců. Tato prv