Tématem této knihy je filosofie J. G. Fichta, prvního z představitelů tzv. německého idealismu, tedy filosofie, která se objevuje v německých státech na přelomu 18. a 19. století. Základem Fichtovy filosofie je otázka, které se jako červená nit táhne celým novověkým myšlením, totiž otázka po povaze sebevědomí, subjektivity či Já. Svoji teorii sebevědomí rozvinul Fichte především ve svých tzv. raných vědoslovích, na něž se proto publikace přednostně zaměřuje. Čeští i zahraniční autoři jednotlivých kapitol
Originálna monografia o jednom z najvýznamnejších súčasných európskych filozofov nadväzuje na základnú myšlienku o dialógu kontinentálnej a analytickej filozofie v jej fenomenologických a existenciálnych koreňoch. Práca si kladie za cieľ rekonštruovať podstatné motívy Tugendhatovej komplexnej filozofie a jej aktualizácie na pozadí dnešných problémov teoretickej a praktickej filozofie v oblasti teórie pravdy, problematiky slobody a ľudských práv. Východisko
Dějinné zamyšlení nad soupatřičností člověka a světa si všímá tradice mezi renesančním myslitelem Mikulášem Kusánským a filosofem německého idealismu G. W. F. Hegelem. Nejedná se o encyklopedické zpracování, nýbrž o poukázání na klíčové myšlenkové motivy relevantní pro novověkou, ale i pozdější filosofii. Kapitoly věnované kromě obou uvedených autorů též René Descartesovi, Baruchu de Spinozovi a G. W. Leibnizovi se koncentrují kolem vůdčího tématu síly, která vystupuje jako jeden z hlavních rysů novověké
Máme za to, že musíme hledat smysl, naději a útěchu a překonávat tak marnost. Co když se ale ukáže, že nejradikálnější marnost vzniká následkem přehnaných nároků na smysl nebo že smysl může být hluboký pouze ve vztahu k překonávané marnosti? Neměli bychom marnost naopak vyhledávat? Předkládaný jarmark marnosti, zároveň žertovný i smrtelně vážný, nahlédne do filosofie konečnosti, nihilismu, absurdismu a dialogu mezi náboženstvím a ateismem, dostane se ovšem i na zákony schválnosti, lidový humor či městský
Anotace: Ve třetí a závěrečné knize svého slavného Pojednání o lidské přirozenosti předkládá Hume veřejnosti morální filosofii. Hume svoji koncepci morálky zaměřuje na pojem morálního charakteru a ctnosti, přičemž přichází se zásadním rozlišením morálních ctností na ctnosti přirozené a uměle vytvořené. V nauce o sympatii z obecného hlediska Hume následně nabízí své řešení problému objektivity morálního soudu a při zpracování nauky o umělých ctnostech – spravedlnosti orientované na pojem vlastnic
Originálna monografia o jednom z najvýznamnejších súčasných európskych filozofov nadväzuje na základnú myšlienku o dialógu kontinentálnej a analytickej filozofie v jej fenomenologických a existenciálnych koreňoch. Práca si kladie za cieľ rekonštruovať podstatné motívy Tugendhatovej komplexnej filozofie a jej aktualizácie na pozadí dnešných problémov teoretickej a praktickej filozofie v oblasti teórie pravdy, problematiky slobody a ľudských práv. Východisko
Studie nabízí čtenáři alternativní čtení základního textu tradiční logiky (prvních kapitol spisu Ἀναλυτικὰ πρότερα). Jejím cílem je, kromě předvedení původního analytického postupu a myšlenky výkazu, hledat v hloubce odborných logických výrazů a zručného kalkulu slova prosté řeči a jimi se pokusit odpovídat na otázky, které studium logiky provázejí: Jak přistupujeme k myšlenkám? Co nás přitom vede?
Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum, sv. X. (2020) se člení na dva hlavní oddíly a dodatkový třetí oddíl. První hlavní oddíl obsahuje čtyři filosoficko-dějinné interpretace týkající se různých aspektů metafysického myšlení a pokusů o vyrovnávání se s ním, konkrétně jde o vztah dialogu a sofistiky u Platóna, dále o pojetí vkusu u Maimona a o dva náhledy na pojetí svobody u Kanta a Heideggera. Druhý hlavní oddíl přináší čt
V osmnáctém století jako by se filosofická reflexe zdravého rozumu rozvinula více než kdy předtím. Když ovšem čteme tehdejší texty, jež využívají výrazy jako „common sense“, snadno se nám stane, že do nich budeme se samozřejmostí promítat naše současné rozumění, ve kterém bývá zásadní to, co už Immanuel Kant pohrdavě označil za „mínění davu“. Kniha sleduje, jak s pojmem zdravého rozumu vlastně zacházeli filosofové, převážně z osmnáctého století. O hlavních autorech, kterým jsou věnován
Počiatkom i koncom všetkej filozofie je sloboda, formuluje F. W. J. Schelling. V duchu tohto hesla sa predkladaná kniha venuje otázke po význame pojmu slobody. Východiskovým bodom k tomuto skúmaniu je podrobne sledovaný Heideggerov motív slobody z rokov 1927 – 1930. Z neho sa ukazuje, že zmysel slobody bazíruje na rozličnosti, ktorá neznamená len rôznosť jej výrazov, ako napr. ten existenciálny, či transcendentálny, ale taktiež jej založenie na pôvodnejšej ontologickej d
John N. Deely (1942–2017) byl americký sémiotik, filosof a historik a ačkoli je společně s U. Ecem pokládán za nejvýznamnějšího představitele sémiotiky druhé poloviny 20. století, není jeho dílo v našem prostředí dosud příliš známé.Jednou ze základních tezí, která proplouvá Deelyho dílem, je tvrzení, že člověk se od ostatních organismů odlišuje tím, že zatímco všechny organismy znaky používají, pouze člověk má schopnost vědět o tom, že znaky používá, a tedy též nahlížet samotnou jejich povahu.V tomto poje
V 19. století se filozofie ocitla na křižovatce. V přírodních a technických vědách docházelo k nebývalému rozvoji, ale filozofie jako by ustrnula na místě. Inspirováni pokrokem přírodních věd, usilovali mnozí filozofové dosáhnout takového pokroku i ve filozofii a udělat z ní skutečně vědeckou disciplínu. Tato snaha se také promítla do filozofie Lvovsko-varšavské školy. Zatímco její zakladatel Kazimierz Twardowski prosazoval jako metodu vědecké filozofie psychologii, jeden z&n
Druhá kniha Humova slavného filosofického díla Pojednání o lidské přirozenosti, která poprvé vyšla společně s knihou první v roce 1739, předkládá čtenáři Humovu originální teorii vášní a vůle. Hume se v ní soustředí zejména na výklad čtyř nepřímých vášní pýchy, studu, lásky a nenávisti v prožívání vlastního a cizího já (self). Neopomíjí přitom zdůraznit roli, kterou v tomto prožívání hraje zakoušení pocitů a postojů druhých vůči naší osobě a silná lidská tendence k vzájemnému srovnávání. Stejné výcho
Druhá kniha Humova slavného filosofického díla Pojednání o lidské přirozenosti, která poprvé vyšla společně s knihou první v roce 1739, předkládá čtenáři Humovu originální teorii vášní a vůle. Hume se v ní soustředí zejména na výklad čtyř nepřímých vášní pýchy, studu, lásky a nenávisti v prožívání vlastního a cizího já (self). Neopomíjí přitom zdůraznit roli, kterou v tomto prožívání hraje zakoušení pocitů a postojů druhých vůči naší osobě a silná lidská tendence k vzájemnému srovnávání. Stejné výcho
Karel Pexidr, autor četných filosofických publikací, se v této krátké brožuře zaměřuje jednak na vysvětlení svého osobního přístupu k filosofii (s doplněním několika životopisných informací), jednak na heslovité shrnutí outputů své filosofické práce, podrobněji zachycené v jednotlivých svých knihách. Objektivním přínosem pro filosofii a její budoucí vývoj by měl být podle Pexidrových předpokladů zejména soustavný ohled na vědecky zkoumané vlastnosti kognitivních stránek lidské psy